45. VÝZNAM ČASU V OBČANSKÉM PRÁVU
Promlčení
Promlčení práva nastává, jestliže uplyne zákonem vymezený čas, aniž oprávněný uplatnil své právo. Právo samo v důsledku toho sice nezaniká, trvá jako právo naturální, ale oprávněný je již nemůže soudně vymáhat, pokud se povinný dovolal námitky promlčení.
Nemajetková práva se nepromlčují, z majetkových práv se nepromlčuje právo vlastnické a práva ze vkladů na vkladních knížkách nebo jiných formách vkladů, pokud vkladový poměr trvá.
Promlčecí doba je zpravidla objektivní povahy, nezávisí tedy na vědomí dlužníka a okolnosti směrodatné pro její počátek.
Obecná promlčecí lhůta je tříletá.
Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Stavení promlčení znamená, že toto pro zákonem stanovenou překážku buď nezapočne nebo dále neprobíhá nebo nemůže do odpadnutí překážky skončit.
Přerušení promlčení naproti tomu znamená, že k již uplynulé části promlčecí doby se již nepřihlíží a tato začne běžet znovu.
Námitky promlčení se nelze vzdát předem, dodatečně ano.
Prekluze
OZ zná i tzv. propadné (prekluzívní) lhůty. Při nich nedodržení stanovené lhůty vede k zániku práva. K prekluzi soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
