Právo sociálního zabezpečení se řadí do veřejného práva.
Subjekty jsou především občané, dále stát prostřednictvím příslušných orgánů sociálního zabezpečení (např. Ministerstvo práce a sociálních věcí, okresní úřady a obce, Česká správa sociálního zabezpečení atd.), zaměstnavatelé a dobrovolné organizace působící hlavně v oblasti sociální pomoci (Charita, Armáda spásy atd.).
36. SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Systém sociálního zabezpečení
Systém sociálního zabezpečení tvoří tři vzájemně propojené oblasti:
1. sociální pojištění,
2. státní sociální podpora,
3. sociální pomoc.
Sociální pojištění řeší sociální situace, na které je možné se dopředu připravit, a to vlastně ve smyslu odkladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace.
Jde o případy ztráty zaměstnání (pojištění v nezaměstnanosti prostřednictvím příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), ztráta zdraví (zdravotní pojištění), krátkodobé ztráty pracovní schopnosti (nemocenské pojištění), dlouhodobé ztráty pracovní schopnosti (důchodové pojištění).
Sociální pojištění je financováno z příspěvku zaměstnanců, zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných a státu.
Státní sociální podpora řeší sociální situace, které stát uznává za potřebné pomáhat řešit, např. mateřství, výchova dítěte, péče o zdravotně postiženého v rodině.
Státní sociální podpora je financována ze státního rozpočtu.
Sociální pomoc řeší situace sociální nouze a hmotné nouze.
Sociální pomoc je financována ze státního rozpočtu, z rozpočtu obcí, dobrovolnými organizacemi a nadacemi.
