Pracovně právní vztahy třídíme na:
a) individuální pracovněprávní vztahy (při účasti v pracovním procesu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem – pracovní poměr),
b) kolektivní pracovně právní vztahy (v souvislosti s účastí v pracovním procesu mezi odborovou organizace a zaměstnavatelem – kolektivní vyjednávání)
Prameny pracovního práva jsou především právní předpisy a kolektivní smlouvy.
Právní předpisy:
– Ústava ČR
– Listina základních práv a svobod
– Zákoník práce
– Zákon o zaměstnanosti
– Zákon o kolektivním vyjednávání
Kolektivní smlouvy:
– jsou příkladem normativních smluv, uzavírají je zaměstnavatelé s odbory a mohou obsahovat velmi významná ujednání zakládající práva a povinnosti nejen těchto smluvních stran, ale také zaměstnanců, pro které jsou zejména uzavírány.
Z dalších pramenů je třeba zmínit tzv. vnitropodnikové normativní akty (pracovní řády, pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).
Významnými prameny jsou také mezinárodní smlouvy a úmluvy Mezinárodní organizace práce. Česká právní úprava dává mezinárodním smlouvám prioritu, neboť zakotvuje, že mezinárodní smlouvy ČR ratifikované a vyhlášené jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.
Vedle toho je třeba zmínit i dokumenty ES, jejichž implementace do českého pracovního práva je nezbytným předpokladem pro vstup do EU (Maastrichtská smlouva a její tzv. Sociální kapitola, Charta základních sociálních práv zaměstnanců).
