Občanské právo je ovládáno hlavními zásadami, k nim přistupuje princip reciprocity (vzájemnosti) ve čtverném dělení:
– dávám, abys i ty vzájemně za to něco dal,
– dávám, abys za to něco vykonal,
– konám, abys za to něco poskytl,
– konám, abys za to i ty něco vykonal pro mne.
Občanské právo je jedním z odvětví našeho práva, jímž v objektivním smyslu rozumíme systém pravidel společenského chování, jejichž dodržení je zabezpečeno státní mocí. Hovoříme-li o subjektivním právu, rozumíme jím míru a možnost lidského chování, jež je objektivním právem chráněno.
Rozlišujeme občanské právo hmotné, což je soustava právních norem upravujících lidské společenské chování, aniž by bylo pamatováno na ingerenci nesoucí se k prosazení tohoto chování mocí: naproti tomu chování státního orgánu a osob před ním uplatňujících své právo, je upraveno v civilním (občanském) právu procesním.
Systém občanského práva patří k evropskému kontinentálnímu systému. Přes několik systémových variant lze dospět k členění na tyto základní části občanského práva:
– obecné instituty,
– věcná práva,
– závazkové právo,
– právo osobní a rodinné,
– právo dědické.
