Metoda právní regulace ve finančním právu
V rámci finančně právní regulace je nižší míra uplatnění podzákonných norem oproti správnímu právu. Veřejná správa na tomto místě ve větší míře uplatňuje ekonomické nástroje působení na adresáty – úrokové sazby centrální banky, tzv. daňové prázdniny, slevy na daních, povinná depozita v případě nouzových stavů apod. Administrativně právní metodu modifikují užité soukromoprávní prvky – sjednání podmínek čerpání grantových prostředků, za podmínek stanovených zákonem sjednání výše daně, využití principu konkurence při čerpání prostředků z veřejných fondů v rámci veřejných zakázek. Přenesení působnosti v některých správních činnostech na subjekty soukromoprávního charakteru – např. kontrola splnění povinností stanovených devizovým zákonem klientovi v rámci provádění devizových obchodů, kdy je zákonem tato správní činnost přenesena na devizové místo.
21. SYSTÉM FINANČNÍHO PRÁVA
Vnitřní systémová soudržnost
Na systematizaci finančního práva panují různé názory a různými autory a vědeckými pracovišti jsou upřednostňována různá kritéria členění. Jedním z vhodných způsobů uspořádání finančního práva je použití kritéria předmětu finančně právní regulace. K předmětu finančního práva byla zmíněna jeho dvousegmentnost. Normy finančního práva tak můžeme rozdělit do dvou makro-skupin, a to do části fiskální a části nefiskální.
