Územní samospráva
Sedmá hlava Ústavy vymezuje členění České republiky na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Dále vymezuje pojem územního samosprávného celku jako územního společenství občanů, který má právo na samosprávu a je samostatně spravován zastupitelstvem. Stát pak může zasahovat do činnosti obcí a vyšších územních samosprávných celků jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.
Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Obec je právnická osoba, která v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Má vlastní majetek a finanční zdroje, s nimiž za podmínek stanovených zvláštním zákonem samostatně hospodaří.
Své záležitosti obec spravuje jednak samostatně (v samostatné působnosti) a jednak vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony (tzv. přenesená působnost obcí).
Do samostatné působnosti obce patří zejména:
– schvalování programu rozvoje územního obvodu obce,
– hospodaření s majetkem obce, sestavování rozpočtu obce,
– vydávání obecně závazných vyhlášek,
– volba, zřizování a ustanovování orgánů obce,
– místní záležitosti veřejného pořádku a řada dalších záležitostí.
