SMĚNKY
– zákon 191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový
– směnky oproti některým CP mají z hlediska praktického – jsou individuálně emitované
– pro emisi není potřeba žádné kvality emitenta = osoba, která dokáže napsat směnku (není třeba licencí, souhlasů orgánů, …)
– ztělesněny všechny znaky CP, použití je časté proto je nutné ji znát
– směnky mohou být vydány pouze v listinné podobě (=můžou mít jen hmotnou podobu), přičemž zákon nestanoví vnější formu (jak má přesně vypadat, vzhled, podklad, musí mít ale dlouhodobé trvání)
– zákon přísně stanoví, co musí obsahovat z hlediska náležitostí – směnkou může být listina, která splňuje stanovené náležitosti
– zákon rozlišuje 2 druhy směnek:
o vlastní
o cizí
– rozdíl:
o vlastní – obsahově jednodušší
o cizí – větší počet účastníků, obsahově složitější
– rozdíl je v charakteru směnečného prohlášení
– zákon napřed upravuje cizí směnku (vychází z Ženevské konference týkající mezinárodní směnečné úpravy – napřed se úprava týká cizích směnek)
