Řízení v prvním stupni
– Dispoziční úkony účastníků
– Rozhodnutí
(např.:řízení rozkazu viz případ Dimitrij, řízení směnečné a šekové)
Soudní rozhodnutí je autoritativní a závazný výrok soudu při výkonu soudnictví. K tomu, aby soud mohl rozhodnout – vynést rozsudek ve věci samé – je určeno soudní řízení, během něhož si soud opatřuje podklady pro své rozhodnutí. Než soud dospěje k rozhodnutí, je nucen rozhodovat v řízení i o řadě jiných věcí, než je sám předmět řízení. Z tohoto hlediska lze rozlišovat rozhodnutí ve věci samé (meritorní) a rozhodnutí procesní (formální). Prvým rozhodnutím je rozsudek a druhým usnesení. Jeden ze základních rozdílů mezi oběma formami rozhodnutí je ten, že rozsudek je vykonatelný až po právní moci, kdy tedy uběhla jak lhůtě k podání odvolání, počítaná ode dne doručení rozsudku, tak lhůta k plnění, počítaná od právní moci, (až na výjimky tzv. předběžně vykonatelného rozsudku např. o výživném či pracovní odměně za poslední tři měsíce před jeho vyhlášením) zatímco usnesení je zásadně vykonatelné bez ohledu na právní moc, tedy ve lhůtě ke splnění počítané již od jeho doručení.
Speciálními typy rozsudků jsou rozsudky pro uznání (uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku proti němu žalobou uplatňovaného) a rozsudky pro zmeškání (zmešká-li žalovaný, jemuž bylo předvolání řádně doručeno nejméně pět dnů předem jednání, kdy žalovaný poučený o následcích nedostavení se bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno a kdy se tvrzení žalobce obsažená v žalobě pokládají za nesporná).
