Pomocné vnější:

– judikatura soudů a jiných orgánů (úlohu zvyšuje činnost evropských soudních orgánů, zejm. ESD – ten formuloval zásadu přednosti evropského práva a zásadu jeho bezprostředního účinku)
– obchodní podmínky (§ 273/1 ObchZ)
– vzorové smlouvy a smluvní formuláře (§ 273/3 ObchZ)
– vykládací pravidla (§ 274 ObchZ)
– obchodní zvyklosti (závaznost může vyplývat jednak z projevů vůle stran obchodního závazkového vztahu nebo ze zákona, a to v případě, kdy úprava není obsažena ani v ObchZ ani v OZ – viz. § 1/2 ObchZ)
– význam normativní (platí sám o sobě, bez ohledu na vůli účastníků obchodněprávních vztahů) a interpretační (zejména platí-li z vůle stran)
– zásady obchodního práva (resp. zásady obchodního zákoníku; zejména zásada smluvní volnosti, poctivého obchodního styku)
– obyčej (consuetude) – pravidlo chování, které vzniklo spontánně, ale jež se dodržuje obecně a s vědomím, že jde o pravidlo, které se dodržovat musí (opinio necessitatis – uvědomění si nezbytnosti); aby mohl být uznán jako pramen práva, musí jít především o obchodní obyčej (§ 1/1 ObchZ), musí jít o již existující pravidlo chování. Právní závaznost nelze přisoudit obyčeji, který by odporoval základním pravidlům slušnosti (§ 3/1, § 39 OZ), dobrým mravům soutěže (§ 44/1 ObchZ) nebo zásadám poctivého obchodního styku (§ 265 ObchZ).