IV Statutární teorie, její význam a její překonání

Za zakladatele vědy o mezinárodním právu soukromém se pokládají nástupci glosátorů – tzv. komentátoři (postglosátoři). Nejvýznamnější – Bartolus de Saxoferrato (1314-1357) a Baldus de Ubaldis (1327-1400)

Bartolus: – pro otázky formy a obsahu smlouvy používal práva místa jejího uzavření

– pro otázky následků porušení smlouvy práva místa plnění

Baldus: – rozlišoval tři skupiny statut

1) statuta personalia (týkající se osob)

2) statuta realia (týkající se věcí)

3) statuta mixta (týkající se úkonů)

Charakteristické je, že za výchozí základ je přijímán právní předpis = statut, jehož obsah a povaha se zkoumá.

Protože se důraz klade na obsah statutů – proto „statutární teorie“.

Příkladem – právo ohledně věcí movitých se řídí právem místa bydliště jejich majitele, i když jsou věci v cizině. – Dnes = §5 ZMPS

Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.

Nebo – nemovitosti, včetně v držbě cizinců, se řídí francouzským právem

=. u nás – viz předchozí. (pravidlo se neopírá o obsah statut, je tvořeno abstraktně, bez ohledu na obsah pr. předpisu místa, kde věc je, dokonce bez ohledu na to, zda tam vůbec nějaké právo platí)

Mezníkem v rozvoji mezinárodních vztahů – WESTFÁLSKÝ mír (1648) – zdůraznění pojmu suverenity –

Překonání statutární teorie: Carl Georg von Wächter, Friedrich Carl von Savigny

1. polovina 19. století

WÄCHTER: – odmítá statutární teorii. Soudce má zásadně rozhodovat podle práva svého státu. V tomto rámci se má řídit výslovnými normami mezinárodního práva soukromého svého státu, jinak má hledat rozhodnutí kolizní otázky ve smyslu a duchu těch právních norem platných v jeho státě, které se vztahují na řešený právní poměr. Toto pojetí není příznivé pro používání zahraničního práva

SAVIGNY: – vychází z toho, že základem MPS není zdvořilost, ale existence mezinárodního právního společenství. Výchozí zásadou má být podle Savignyho vůle stran. Nebyla-li určena, pak je třeba pro každý právní poměr hledat jeho „sídlo“.

Učení o sídle právního poměru je dnes již překonanou fikcí. Základním přínosem W a S je jejich odmítnutí a překonání základního pojetí statutární teorie, která jako východisko, z něhož vycházela při řešení kolizních otázek, přijímala právní předpis, statut, pro nějž vymezovala rozsah použití. Moderní pojetí mezinárodního práva soukromého, má opačné – obrácené východisko. Vychází totiž a jeho pozornost se soustřeďuje na právní poměr, o kterém se rozhoduje a pro něj hledá vhodný použitelný právní řád. .