Kogentní a dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku
Právní úprava závazkových vztahů je založena na zásadě dispozitivnosti. To znamená, že smluvní strany se mohou při sjednávání obsahu závazkového vztahu odchýlit od právní úpravy těchto vztahů jež je obsažena v části 3 obch. z. nebo jednotlivá ustanovení vyloučit. Výčet vyjímek z této zásady je uveden v § 263 obch. z.. Tam uvedená ustanovení jsou ustanoveními kogentními, jež musí smluvní strany respektovat a od nichž se nemohou odchýlit případně je vyloučit.
Oproti tomu v obč. z. platí, že strany si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona jestliže to výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Výčet kogentních ustanovení obč. z. neobsahuje.
V rámci předmětu úpravy obch. z., zejména pak úpravy OZV, mohou nastat 3 případy:
1. některé otázky upravuje výlučně obch. z. (např. prokura, bankovní záruka) nebo je jeho úprava komplexní (např. promlčení, jednotlivé smluvní typy). Subsidiární (pomocný náhradní) či analogické použití obč. z. je pak vyloučeno
2. některé otázky mají v obč. z. úpravu obecnou a obch. z. řeší speciálně jen některé dílčí aspekty (např. smluvní pokuta). Úprava v obch. z. má pro OZV přednost a obč. z. se použije, pokud speciální úprava chybí.
