Vznik a vývoj čs. Ústavního soudnictví, jeho historická inspirace.
Ústavní soudnictví ČR
Zákonem číslo 182/1993 Sb. upravuje organizaci Ústavního soudu ČR , řízení před ním , platové poměry soudců ÚS a záležitosti soudců kárného charakteru. Tento zákon provádí a konkretizuje Ústavu ČR ne základě jejího čl.88 odst.1. Za sídlo ÚS určuje také zákon Brno. ÚS působí jako orgán ochrany ústavnosti.
Ustanovení ÚS je v pravomoci prezidenta , pravomoc souhlasit s tímto jmenováním je v rukou Senátu , ten může rozhodovat o stíhatelnosti soudce ÚS. ÚS může zrušením podústavní a ústavou v rozporu stojící normy zasahovat do legislativní činnosti parlamentu. Může taktéž rozhodovat o mandátových věcech poslance či senátora , o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky. Tím má možnosti zasahovat ve vztahu k moci zákonodárné a výkonné.
ÚS může působit ve vztahu k výkonné moci tím že může zrušit podzákonný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení , jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem ( čl. 87 Ústavy ) to znamená nařízení vlády k provedení zákona a v jeho mezích , právní předpisy ministerstev , jiných správních úřadů a orgánů samosprávy.
Ústavní možnosti součinnosti a působení ve vztahu k obecnému soudnictví :
obecný soud může iniciovat jednání Ústavního soudu tehdy , dojde-li k závěru , že zákon , jehož má být ve věci použito , je v rozporu s ústavním zákonem
tím , že ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod , je v úloze přezkumného orgánu sui genesis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obecného soudu.
