Ústavní postavení soudce Ústavního soudu ČR.

Ústavní postavení soudce Ústavního soudu ČR.
Soudce Ústavního soudu ČR je ústavním činitelem , vykonává veřejnou funkci. Ústava ČR stanoví princip soudcovské nezávislosti a ochrany jejich nestrannosti. Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu. Pro všechny soudce stanoví Ústava princip neslučitelnosti funkce soudce s funkcí prezidenta , člena Parlamentu či s funkcemi ve veřejné správě. Zákon stanoví sále , že výkon funkce soudce není slučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností.
Ústavní soudce je do své funkce jmenován prezidentem republiky se souhlasem Senátu , a to na dobu 10 let. Možnost nového jmenování není Ústavou vyloučena. Souhlas k jmenování soudce si prezident od Senátu vyžádá. Jestliže jej do 60 dnů neobdržel jen proto , že Senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval , platí , že k jmenování soudce Senát souhlas dal.
Předpoklady jmenovatelnosti a výkonu soudcovské funkce u Ústavního soudu jsou :
bezúhonnost
volitelnost do Senátu ( čl. 19 odst.2 Ústavy ) , tedy státní občanství ČR , právo volit a dosažení věku 40 let
vysokoškolské právnické vzdělání
nejméně 10 let činnosti v právnickém povolání
Další podmínkou je složení slibu do rukou prezidenta republiky. Ústavní soud se ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce.
Zákon o ÚS však stanoví , že výkon funkce soudce je neslučitelný s členstvím v politické straněného politickém hnutí. Soudce ÚS používá imunity. Nelze jej stíhat bez souhlasu Senátu. Případné zadržení soudce ÚS při trestném činu je příslušný orgán povinen oznámit předsedovi Senátu , který také rozhodne o vydání či nevydání zadrženého soudce. Soudce nelze stíhat za přestupek.