Volný pohyb osob

Volný pohyb osob
Dělení:
– svobodna pohybu pracovníků (pouze FO)
– Svoboda usazování (FO i PO)

Volný pohyb pracovníků (čl. 34 – 42)
– zahrnuje nejen možnost pracovat v jiném členském státě ale i právo na stejnou odměnu a stejné pracovní podmínky jako místní občané
– zakázána je jakákoliv diskriminace na základě státní příslušnosti
– zjednodušen: Schengenským systémem (1985 Schengen I, 1990 – Schengen II)
– vztahuje se i na rodiny pracovníků
– zaveden tzv. národní režim – pro účely zaměstnání se musí s ostatními občany EU zacházet stejným způsobem jako kdyby šlo o občana daného členského státu

Obsah práva:
– ucházet se o zaměstnání v jiném státě EU
– pohybovat se volně na území členského státu EU, kde pracovník hledá zaměstnání – musí však prokazatelně dokázat, že opravdu hledá zaměstnání a nevyvíjí nějakou nekalou činnost
– pobývat na území členského státu v době výkonu zaměstnání → podléhá pracovnímu právu dané země
– právo pobývat na území členského státu i po ukončení zaměstnání
Pokud doba zaměstnání přesáhne 3 měsíce, je třeba se zaregistrovat a zažádat o povolení k pobytu.
Rozsudky ESD:
– 1991 – Velká Británie – členské státy mohou určit lhůtu do které si mohou pracovníci hledat v dané zemi práci (dle rozsudků ESD na to postačí zhruba 3 – 6 měsíců)
– nepřímá diskriminace – vyloučen je požadavek trvalého pobytu v dané zemi či vrácení přeplatku na daních s tím, že pracovník nepobývat určitou dobu v dané zemi