Ústavní postavení samosprávy obcí.

72. Ústavní postavení samosprávy obcí. Pojetí samosprávy ve společnosti, zejména veřejnoprávní.
Ústavní postavení samosprávy obcí
Postavení obcí vyplývá z ústavního zákona č. 128/2000 Sb.
Obecní zřízení
Obec má statut právnické osoby vystupující v právních vztazích svým jménem a s odpovědnosti z těchto vztahů vyplývající ( § 2 odst. 1 Zákona ). Obec je přitom chápána nejen jako demografická lokalita , ale i jako prostorová lokalita (v § 1 zákona se konstatuje , že „ obec tvoří územní celek , který je vymezen hranicí území obce “ ) . Právní subjektivita obce se projevuje ve funkční , věcné a územní působnosti vymezené zákonem. Jejím prostřednictvím rozhoduje zejména zastupitelstvo , které je oprávněno vydat obecně závazné vyhlášky.
Relativní samospráva
Ústava sice pojímá obec jako samosprávnou jednotkou , rozsah této samosprávy je však podmíněn a vymezen. Nelze hovořit o územní samosprávě absolutní , neomezené.
Samostatná působnost
Zákon o obcích působnost obcí dělí na tzv. samostatnou a tzv. přenesenou. Samostatná působnost je vymezena věcně příkladmo a obecně odvětvově ( § 35 zákona ). V této působnosti se obec řídí pouze zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Tím není dotčeno právo územní samosprávy dožadovat se souladu těchto právních předpisů s ústavními zákony ( srov. §74 zákony o Ústavním soudu ). Jak konstatoval Ústavní soud ČR v reflexi na předchozí zákon o obcích , pro určení rozsahu samostatné působnosti obce zákonodárce použil metodu kombinace pozitivního výčtu jmenovitě uvedených relativně konkrétních aktivit v §14 odst. 1 zákona o obcích s generálním vymezením oblastí , které se týkají svou povahou zájmů územních samosprávných celků ( hospodářský , kulturní sociální rozvoj , ochrana a tvorba životního prostředí ) , v §14 odst. 2 zákona s tím . že do samostatné působnosti obce náleží pouze ty záležitosti z výše uvedených generelně vymezených oblastí , které nejsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy. Pokud tedy obce zjistí , že řešená otázka není podle své povahy upravena zvláštními předpisy jako výkon státní správy a jedná-li se současně o otázku místního významu z výše uvedených generelně vymezených oblastí (§14 odst. 1 zákona o obcích ) , je obec oprávněna v rámci samostatné působnosti využít některou z forem činností , které jí zákon k realizaci samostatné působnosti nabízí.