Ústavní postavení obcí, pojetí obecní samosprávy.

Státní moc je hlavní nositelkou veřejné moci (když mluvíme o veřejné moci, mluvíme především o státu). Připouští se i jiné pojetí veřejné moci – jiným typem je veřejnoprávní samospráva. Je to určitá paralela (alternativa), působí souběžně se státní mocí => je důležitým doplňujícím systémem státní moci. Ale může být chápána i jako demokratický oponent státní moci – tyto případné konflikty jsou předvídány v ústavním pořádku. Jedná se o velice aktuální moderní činnost vyspělých států. Regionalistika je o rozčleňování, o ochraně životního prostředí, o dopravě,…
Má nespočet forem v různých právních systémech, nejtypičtější je územní samospráva. Část veřejné moci je svěřena jiným než státním orgánům, u nás jsou to obecní (městská) zastupitelstva, v jejichž čele stojí starostové (primátoři). Územní samospráva může mít více stupňů. Určité pravomoce se vyčlení ze státu a dají se do rukou např. obecním zastupitelstvům. Stát musí respektovat, že do vymezeného prostoru osoba a věcí nesmí být zasahováno. Orgány samostatně spravují obecní záležitosti. Nikdy není samospráva ale tak rozsáhlá, aby se stoprocentně kryla s předvídanou mocí státu. Je vymezena na část obecného zájmu – co by si občané měli řešit, zlepšit,…
Existují i jiné typy veřejnoprávní samosprávy – kritériem pro členění je to, zda se v nich rozhoduje o veřejných otázkách. Je to např. samospráva profesní (rozhodování o licencích), nebo akademická samospráva (akademické senáty fakulty univerzity).
Vedle veřejnoprávní sam. existuje i několik typů soukromoprávní samosprávy – např. politické strany, sdružení, spolky, kluby, seskupení => sdružují se z jistého společného zájmu