Ústavní postavení obcí, pojetí obecní samosprávy.

69. Ústavní postavení obcí, pojetí obecní samosprávy. Pojetí samosprávy ve společnosti, zejména veřejnoprávní.
Postavení obcí je upraveno zákonem č.128/200 Sb. , o obcích ( obecní zřízení ) v platném znění. Obec má statut právnické osoby vystupující v právních vztazích svým jménem a s odpovědností z těchto vztahů vyplívajících ( § 2 odst. 1 zákona ). Obec je přitom chápána nejen jako demografická lokalita , ale i jako prostorová lokalita ( v § 1 zákona se konstatuje , že „ obec tvoří územní celek , který je vymezen hranicí území obce “. Právní subjektivita obce se projevuje ve funkční , věcné a územní působnosti vymezené zákonem. Jejím orgánem je zastupitelstvo , které je oprávněno vydávat obecně závazné vyhlášky.
Ústava sice pojímá obec jako samosprávnou jednotku , rozsah této samosprávy je však podmíněn a vymezen. Nelze hovořit o územní samosprávě absolutní , neomezené.
Zákon o obcích působnost obcí dělí na tzv. samostatnou as tzv. přenesenou. Samostatná působnost je vymezena věcně příkladmo a obecně odvětvově ( § 35 zákona ) v této působnosti se obec řídí pouze zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Tím není dotčeno právo územní samosprávy dožadovat se souladu těchto právních předpisů s ústavními zákony ( srov. § 74 zákona o Ústavním soudu ).
Jak konstatoval Ústavní soud ČR v reflexi na předchozí zákon o obcích , pro určení rozsahu samostatné působnosti obce zákonodárce použil metodu kombinace pozitivního výčtu jmenovitě uvedených relativně konkrétních aktivit v §14 odst. 1 zákona o obcích s generelním vymezením oblastí , které se týkají svou povahou zájmů územních samosprávných celků ( hospodářský , kulturní , sociální rozvoj , ochrana a tvorba životního prostředí ) , v § 14 odst. 2 zákona s tím , že do samostatné působnosti obce náleží pouze ty záležitosti z výše uvedených generálně vymezených oblastí , které nejsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy. Pokud tedy obec zjistí , že řešená otázka není podle své povahy upravena zvláštními předpisy jako výkon státní správy a jedná-li se současně o otázku místního významu z výše uvedených generálně vymezených oblastí ( § 14 odst. 2 zákona o obcích ) , je obec oprávněna v rámci samostatné působnosti využít některou z forem činností , které ji zákon k realizaci samostatné působnosti nabízí.
Zákon stanoví že obec , která má alespoň 3000 obyvatel , je městem , pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Městy se zvláštním postavením jako města tzv. statutární , jsou Kladno , České Budějovice , Plzeň , Karlovy Vary, Ústí nad Labem ,Liberec , Hradec Králové Pardubice , Jihlava , Brno , Zlín , Olomouc , Ostrava , Opava , Havířov , Most , Teplice , Karviná a Mladá Boleslav. Území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Takto členěná statutární města uspořádají své vnitřní poměry ve věcech správy města obecně závaznou vyhláškou ( statutem ).