POVAHA KOMUNITÁRNÍHO PRÁVA

– druhy přímého účinku podle subjektů:
– vertikální účinek – týká se vztahu jednotlivec – člen. stát -> umožňuje jednotlivci dovolat se práv vůči člen. státu a jeho orgánům, protože člen. stát nemůže bránit uplatnění práva jednotlivcem dovoláním se skutečnosti, že sám porušil komunitární právo – např. neprovedl směrnici => toto porušení nemůže být státu na prospěch; tím spíš je nepřípustný obrácený vertikální účinek – kdy by se stát chtěl dovolat vůči jednotlivci ustanovení směrnice, kterou sám neprovedl

– horizontální účinek – mezi jednotlivci – připouští se u primárního práva, ale u směrnic se zásadně odmítá

– druhy přímého účinku podle účelu aplikace:
– pozitivní účinek – aplikace komunitární normy namísto chybějící nebo roz-porné normy národní
– negativní účinek – aplikace komunitární normy slouží jen k přezkumu právnosti národního předpisu a k jeho neaplikaci

– obecné podmínky:
– norma musí být jasná a přesná; a dále úplná a právně dokonalá, nevyžadující právní úpravu a bezpodmínečná
– u vnějších smluv a sekundárního vnějšího práva je třeba ještě specifických podmínek -> vnější smlouvy – podmínky přímého účinku jsou naplněny, pokud vnější smlouvy obsahují jasně formulovaný závazek; pro sekundární vnější právo platí to samé; obojí nebývá publikováno, proto je podmínkou přímého účinku dále skutečnost, že nedochází k uložení povinnosti jednotlivcům
– u nařízení se přímý účinek výslovně předpokládá – recepce je dokonce zakázána
– u směrnic se ještě předpokládá národní prováděcí akt v určité lhůtě, takže jejich přímý účinek se váže na:
– marné uplynutí lhůty k provedení
– nemá dojít k negativnímu ovlivnění právního postavení třetích osob
– má vést k zlepšení právního postavení beneficientů směrnice