Pojmy správa, soukromá správa a veřejná správa, materiální a formální pojetí veřejné správy…

– ROZDÍLY MEZI VEŘEJNOU SPRÁVOU, ZÁKONODÁRSTVÍM, SOUDNICTVÍM A VLÁDOU
– rozhodujícím kritériem je formální hledisko

– správa a zákonodárství:
– zákonodárství je v demokratickém parlamentním státě veřejné správě nadřazeno, vytváří pro ni formou zákonů právní rámec
– veřejná správa se přímo nebo nepřímo na zákonodárství podílí (např. čl. 41 odst. 2 Ú), ale formálně je zákonodárství spojováno jen s tím státním orgánem, kterému podle Ú náleží

– správa a soudnictví:
– soudnictví – provádění zákonů a jiných pr. předpisů osobami, které jsou nezávislé (vázány jen zákony)
– veřejná správa – provádění zákonů n. jiné činnosti ve veřejném zájmu osobami, které nejsou nezávislé -> rozhodující pro odlišení je, zda je s výkonem funkce spojena nezávislost či není
– dále veřejná správa je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle X soudnictví – spojeno se současným stavem, zásada hic et nunc (soudní akty – většinou deklaratorní; správní – obvykle konstitutivní)
– správa jedná ve vlastní věci, z vlastní iniciativy; soudnictví nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy
– jejich vztahy jsou stále intenzivnější

– správa a vláda:
– už neobstojí chápání vlády jen jako jako nejvyššího orgánu státní správy => vůči jiným subjektům a jejich orgánům vykonávajícím veřejnou správu je pravomoc vlády omezena na formy stanovené pr. řádem
– úkoly vlády: politické vedení správy, spolupůsobení při utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu -> vykonává to hlavně rezortně uspořádaná státní správa -> může docházet k prolínání vládních a správních funkcí
– metody a formy vykonávání moci jsou spojovány s institucí, které je výkon přikázán