Pojem přestupek, prameny přestupkového práva…

13. Pojem přestupek, prameny přestupkového práva, základy odpovědnosti za přestupek, skutková podstata přestupku.
 Přestupky představují jediný druh správního deliktu, jehož úprava je kodifikována zákonem ČNR č.200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.
 Zákon obsahuje obecná ustanovení (§ 1-20), část zvláštní, tj. skutkové podstaty jednotlivých přestupků (§ 21-50), ustanovení procesní povahy (§ 51-95).
 Skutkové podstaty přestupků jsou obsaženy i v dalších zákonech (např. celní přestupky).
 Příslušná ustanovení ZoPř platí za předpokladu, že zvláštní zákony neobsahují speciální úpravu, což bývá nejčastěji ohledně sankcí.
 Pokud jde o procesní ustanovení, platí subsidiárně správní řád.

Oproti všem ostatním správním deliktům má přestupek svoji legální definici:
 § 2 odst.1 ZoPř: Přestupek je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně č.200/1990 nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt nebo trestný čin.

Přestupek je konstruován kombinací:
1) znaků formálních a materiálních a
2) pozitivního a negativního vymezení

1) formální a materiální znaky
a) Formální znaky:
• jimiž se rozumí jak obecné zákonné znaky (společné všem přestupkům, např. věk, příčetnost, zavinění), tak i typové znaky (znaky skutkové podstaty, tj. objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka),
• umožňují odlišit jednotlivé přestupky a zároveň je také charakterizují a individualizují.
• Formální znaky přestupků jsou stanoveny:
1) v obecné části ZoPř
2) ve zvláštní části ZoPř
3) v dalších zákonech upravujících přestupky

• Jednání však musí být označeno jako přestupek buď v ZoPř nebo v jiném zákoně, ne však v právním předpisu, který nemá sílu zákona.