LICENČNÍ SMLOUVA
3.8. LICENČNÍ SMLOUVA
Souhlas s užíváním předmětů průmyslového vlastnictví se uděluje licenční smlouvou. Licenční smlouvu upravuje obchodní zákoník v ustanoveních §§ 508 – 515. Zákonná úprava je dispozitivní s výjimkou dvou pravidel:
– nutná písemná forma licenční smlouvy,
– povinný zápis do příslušného státního rejstříku.
Smlouvu lze použít jen pro předměty průmyslového vlastnictví, kdežto licenční smlouva k výkonu autorského práva a práv s autorským právem souvisejících je upravena zvlášť zvláštním zákonem.
Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel licence nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práva z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zaváže k zaplacení úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. Poskytovatel licence je zejména povinen udržovat po dobu trvání smlouvy právo cestou žádosti o prodloužení zápisu a poskytnout nabyvateli veškeré informace, které jsou nutné k využívání předmětu smlouvy. Poskytovatel je oprávněn udělovat další licence jiným osobám, i když často bude licence sjednána jako výhradní pro určité území.
Nabyvatel zejména nesmí přenechat výkon práva k předmětu smlouvy jiné osobě, dále je povinen utajovat poskytnuté podklady a informace a po zániku smlouvy misí vrátit veškeré tyto podklady a i nadále utajovat informace do té doby, než se stanou obecně známými.
U smluv uzavřených na dobu neurčitou lze smlouvu vypovědět ve výpovědní době jednoho roku od konce kalendářního měsíce, ve kterém byla výpověď doručena druhé straně, pokud strany smlouvy se nedohodnou na jiné výpovědní lhůtě.
