Interpretace ústavy. Pojetí funkcí státu, jejich historická souvislost.

Z hlediska metod používaných při výkladu rozlišujeme:
výklad gramatický (jazykový) , spočívající ve zjišťování významu pojmů, které tvůrce ústavních norem použil na základě gramatických pravidel. Objasňuje tak význam slov a větných vazeb. Např. co to zna¬mená být hoden ochrany (čl. 6 odst. 1 LZPS), kdykoliv (čl. 64 odst. 1 Ústavy), co znamená spojení slov spojkou a či nebo apod.;
výklad logický, který spočívá v objasnění významu a smyslu použi¬tých pojmů pomocí pravidel formální logiky. Např. vylučuje-li LZPS retroaktivitu trestních zákonů nevylučuje ji u ostatních zákonů;
výklad systematický, který vychází z poznatku o ústavním systému a systému práva. Ústavní normy třeba chápat jako jednotný systém bez ohledu na místo, kde se v našem ústavním pořádku nacházejí, a vyklá¬dat je v souvislosti s ostatními;
výklad teleologický, který se snaží napomoci zjištění smyslu ústavního předpisu pomoci účelu, pro který byl přijat. Např. důvody pro zakot¬vení neslučitelnosti funkcí;
výklad historický, který spočívá ve zjišťování historických okolností a stavu společnosti, kdy byly ústavní předpisy přijaty;
výklad komparativní (srovnávací), má dimenzi vertikální, kdy srovná¬váme po sobě jdoucí ústavy, nebo může jít o dimenzi horizontální, kdy použité pojmy v jednom právním odvětví srovnáváme s významem pojmů v jiném odvětví, kde jsou však definovány. Dále je to stále významnější di¬menze horizontální mezinárodní. Pojmy použité v našich ústavních před¬pisech se v případě nejasností vykládají v souladu s normami mezinárodního práva, odkud byly někdy téměř doslova převzaty. K těmto formulacím v praxi Evropské komise pro lidská práva, Evropského soudu pro lidská práva a Výboru pro lidská práva existuje značně rozsáhlá judikatura, která jejich význam vysvětluje.
Metody se navzájem nevylučují, nýbrž doplňují. Základním výcho¬diskem by měl být výklad gramatický, který je třeba doplnit ostatními metodami.