HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE
HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE – ÚVOD
– úmysly k integračním tendencím – Karel Veliký, Jiří z Poděbrad, další evropští panovníci, Napoleon I., Bentham, kancléř Metternich,…
=> dva základní společné rysy – snaha o mírová uspořádání (vědci) a dobyvačné cíle (panovníci)
– přelom dosavadního vývoje – Aristid Briand – navrhl ve svém projevu 5.9. 1929 zřídit Evropský federativní svaz – možnost států radit se o záměrech, činit společná rozhodnutí,…
=> vypracoval Memorandum organizace evropské unie => zřízena Evropská studijní komise => ztroskotalo to ale na nezralosti evropských států; politická krize
– Richard Coudenhove-Kalergi – vystoupení o Spojených státech evropských
– 19.9. 1946 – Winston Churchill – projev -> požaduje založení Spojených států evropských, vůdčí roli při integraci má mít Francie a Německo
– 17.1. 1947 – za předsednictví W. Churchilla byl vytvořen Výbor pro Spojené státy Evropy (členové hl. politici a novináři), v květnu přejmenován na Hnutí sjednocené Evropy
– hospodářská kooperace evrop. států byla předpokladem pro Marshallův plán pomoci => z něj vznikl Program evropské obnovy, který vedl k založení OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci) => podle jejího čl. 11 má být pomocí hospodářské spolupráce vybudováno evropské společenství
– 14.12. 1960 se OEEC mění na OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
– 23.10. 1948 – uzavřena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) – jejím hl. úkolem byla liberalizace světového hospodářství, vytvoření celních unií a zón volného obchodu,…
– 1.1. 1948 – vstoupila v platnost celní unie v členských státech Beneluxu (ten byl založen smlouvou z r. 1944)
– 17.3. 1948 – Bruselský pakt o Západní unii – Fr, VB, Benelux => 23.10. 1954 transformována na Západoevropskou unii, později přistoupily Něm a It; úkoly týkající se obrany byly pak převedeny na NATO
– 25. a 26.10. 1948 – Výbor na podporu evropské jednoty – v průběhu schůzky přijata základní koncepce NATO a další postup evrop. integrace => 5.5. 1949 – Rada Evropy – členství – nyní má přes 40 členských států, je složena z Výboru ministrů, Parlamentního shromáždění a Sekretariát