Fikce a domněnka vydání spr. aktu
Fikce a domněnka vydání spr. aktu – nečinnost vykonavatele může mít stejné účinky jako spr. akt, pokud tak zákon výslovně stanoví;
a) fikce – spr. akt nebyl vydán,
b) nevyvratitelná domněnka – spr. akt nebyl oznámen (zda byl vydán je lhostejné); v praxi se rozdíly mezi oběma stírají a z hlediska nástupu účinků nečinnosti jde vždy o fikci;
obsahově může jít o fikci či domněnku:
a) pozitivního spr. aktu – vyhovění žádosti,
b) negativního spr. aktu – zamítnutí žádosti, zjednodušuje výkon VS.
Řetězení a subsumpce spr. aktů – při obsahově navazujících spr. aktech různých spr. úřadů,
kdy jde o tentýž předmět;
a) řetězení – akty jsou vydávány postupně a každý z nich směřuje přímo vůči svému adresátovi, jemuž je také samostatně oznamován,
b) subsumpce – navenek je vydáván jediný finální akt, který subsumuje podmiňující spr. akty (koncentrace); FO či PO žádá o vydání finálního aktu, subsumované akty iniciuje spr. orgán ex officio. Vady subsumovaného aktu mohou způsobovat vady aktu navazujícího.
Spr. akty mimo sféru rozhodování o subjektivních právech – typické pro předchozí bylo rozhodování o právech a právem chráněných zájmech nepodřízených osob – jen tyto akty lze napadnout žalobou u soudu;
jsou zde však i jiné akty:
a) autorizace – propůjčuje urč. subjektu postavení vykonavatele VS; na její udělení není pr. nárok; při jejím porušování ji lze omezit či odejmout,
b) přijetí FO do služebního poměru,
c) projevení zájmu o nakládání s cizí věcí,
d) konkrétní příkazy směřující vůči organizačně podřízeným vykonavatelům – vnitřní konkrétní akty.
