Výpověď svědka
– výpověď svědka
– svědek – osoba rozdílná od obviněného, která byla vyzvána orgánem činným v trestním řízení, aby jako svědek vypovídala o tom, co je jí známo o TČ, jeho pachateli a o okol-nostech, které viděla, slyšela nebo jinak vnímala svými smysly
– podmínky, aby se někdo mohl stát svědkem:
– výpověď musí být učiněna před příslušným orgánem č. v t. ř. za splnění procesních předpisů
– svědek musí být schopen správně vnímat a vypovídat
– svědkem není obviněný (ani podezřelý, ani obžalovaný)
– svědkem není spoluobviněný v téže věci X ledaže proti němu nemohlo být vedeno trestní řízení
– svědek je osoba odlišná od orgánů č. v t. ř. nebo jiné osoby činné v téže věci
– rozdíl mezi svědkem a znalcem je ve způsobu, jakým nabývají znalosti skutečností
– svědkem může být i poškozený (s přihlédnutím k možnému zkreslení výpovědi zájmem na náhradě škody nebo snahou o usvědčení obviněného)
– neslučitelnost výkonu činnosti advokáta a svědka v téže věci (§ 35 odst. 2)
– způsobilost být svědkem:
– v TŘ nejsou stanoveny podmínky svědecké způsobilosti = svědky mohou být i cizinci; nezletilci – i děti; osoby s psychickými či fyzickými vadami; příbuzné osoby;… = zda je svědek schopen řádně vnímat a vypovídat si řeší orgán č. v t. ř. případ od případu sám
