Trestné činy proti majetku

13. Trestné činy proti majetku (obohacovací)

– TČ proti majetku jsou obsaženy v hlavě IX. zvláštní části
– skupinovým objektem těchto TČ jsou majetkové zájmy; vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení věci
– majetkové zájmy jsou chráněny i v některých dalších hlavách TZ
– vykládací pravidlo v § 89 odst. 11 platí pro určení výše škody, i prospěchu a hodnoty věci a nákladů k odstranění následků poškození ŽP
– vychází se z ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává X nelze-li ji zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci v předešlý stav (§ 89 odst. 12)
– rozhodující je hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoli obohacení pachatele; výše obohacení pachatele má význam tam, kde je to zákonným znakem (popř. znakem kvalifikované skutkové podstaty)
– subjektivní stránka zpravidla záleží v úmyslu, někdy však stačí nedbalost (§ 252,…)
– svolení poškozeného vylučuje protiprávnost jednání; domníval-li se pachatel omylem, že má svolení, není trestně odpovědný; dodatečné svolení snižuje stupeň nebezpečnosti
– z hlediska jednání a následku je možné rozlišovat čtyři skupiny TČ proti majetku:
– obohacovací jednání – základní tři typy v § 247, 248 a 250; zvláštní případy v § 250a, 250b, 250c, 253, 254 a 257a; TČ podle § 249a představuje nebezpečí budoucího obohacení
– poškozovací jednání – základní ustanovení v § 257; zvláštní případy v § 249 odst. 1 alinea 2, § 255, 255a, 256, 256a, 256b, 256c, 257a, 257b a 258
– furtum usus – § 249 odst. 1 alinea 1; souvisí s ním TČ podle § 249b
– kořistění z TČ jiné osoby – § 251, 252, 252a