Schengenský systém

spočívá na 3 zákl. zásadách :
1. fyz. uvolnění pohybu zboží a osob uvnitř. tzv. Schengenského prostoru, tedy po celé oblasti sml.stran; pravidla pro pohyb zboží a osob nadále existují a jejich dodržování je nadále vyžadováno, ale kontroly jsou předsunuty z hraničních přechodů jinam
2. uvolnění ad.1. nesmí být na úkor bezpečnosti EU a proto se podstatně zpřísňují kontroly jak zboží, tak osob na vnější hranici schengenského prostoru
3. k zajištění ad.1 + 2 jsou přijímána tzv. kompenzační opatření, která zahrnují harmonizaci a zjednodušení příslušných správních a jiných předpisů x čl. státy, opatření ke kontrole osob a zboží na vnějších hranicích scheng. prostoru apod.

zboží
– nezbytné kontroly zboží jsou prováděny až v místě určení uvnitř přísluš. čl. státu
– pokud jde o daň. evidenci (DPH), podává daň. prohlášení jak odesílatel zboží (aby mu byla refundována), tak příjemce zboží, který daň platí ve svém státě
– zvl. kontroly mohou být prováděny k podchycení nebezpečného zboží, a to omamných látek, zbraní, střeliva, munice, rostlin, toxic. odpadů apod.
– řádné kontroly na vnějších hranicích mají zajistit, aby o pohybu uvedeného zboží do scheng. prostoru a po něm byl dokonalý přehled

osoby
– vzhledem k tomu, že jsou zrušeny kontroly osob při přechodu vnitřních hranic, základem je kontrola osob při vstupu do scheng. prostoru přes vnější hranici, tj. z nečlenských zemí
– vnější hranice je možno přecházet jen na hraničních přechodech a v jejich provozní době
– společná vízová politika stanoví nejen soupis států, jejichž příslušníci potřebují resp. nepotřebují ke vstupu do scheng. prostoru vízum, ale i jednotné podmínky pro vydání víz, případné omezení pohybu uvnitř scheng. prostoru
– než bude zavedeno evropské vízum, udělují jednotlivé čl. státy národní víza, která ovšem platí i pro všechny další čl. státy
– za hraniční přechody se považují i mezin. letiště a přístavy
– čl. státy jejichž hranice jsou současně vnější hranicí, odpovídají za její ostrahu

– vnitřní hranice lze přecházet kdekoli, což se týká i příslušníků nečlen. států, pokud pro ně neplatí v daném státě zvláštní režim
– v případě, kdy to čl. stát uzná za nezbytné, mohou být osoby systematicky nebo namátkově kontrolovány i při přechodu vnitřních hranic, ale musí jít o mimořádné a dočasné opatření; v praxi se nejčastěji tyto kontroly provádějí ve vlacích