Popište politiku ochrany spotřebitele v EU

32. Popište politiku ochrany spotřebitele v EU
Vývoj, metody a důvody pro politiku ochrany spotřebitele
Politika ochrany spotřebitele prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ve smlouvě o EHS nebyla o ochraně spotřebitele zmínka a EHS nebyly v této oblasti svěřeny žádné kompetence ani rozpočtové zdroje. Jako samostatnou politiku zavedla ochranu spotřebitele až Maastrichtská smlouva na počátku 90. let. Na evropské úrovni ale došlo k regulaci ochrany spotřebitele již dříve – v rámci regulace vnitřního trhu tam, kde odlišnosti v standardech ochrany spotřebitele představovaly překážku pro vnitřní trh (pak šlo vlastně o „skrytou“ politiku ochrany spotřebitele).
V současnosti má na úrovni ES hlavní odpovědnost za monitorování ochrany spotřebitele ve členských zemích generální ředitelství (GŘ) pro zdravotnictví a ochranu spotřebitele, v jehož čele stojí komisař David Byrne z Irska (generálním ředitelem je R. J. Coleman). Kromě Evropské komise jsou v oblasti ochrany evropského spotřebitele vysoce aktivní i specializované agentury ES (např. Evropská agentura pro léčiva v Londýně), poradní Výbor spotřebitelů i nevládní organizace zastupující zájmy spotřebitelů (např. Sdružení evropských spotřebitelů – Association of European Consumers).
V rámci politiky ochrany spotřebitele používá ES závazné normy, nezávazná doporučení i finanční podpůrné programy. Aktivity ES jsou převážně založeny na článcích 95 a 153 SES. Opatření přijatá podle čl. 95 jsou závazné normy (typicky nařízení a směrnice) harmonizující domácí právo členských států s cílem přispět k vytvoření vnitřního trhu. Článek 153 SES pak upravuje evropskou politiku ochrany spotřebitele, spočívající v kombinaci harmonizačních opatření podle čl. 95 a vytváření zvláštních programů rozvíjejících a monitorujících ochranu spotřebitele ve členských státech. Zároveň je třeba respektovat zájmy spotřebitelů při provádění ostatních politik ES.
Evropská politika ochrany spotřebitele zasahuje do množství oblastí, celkově je však stále pouze ostrůvkovitá – tj. existují druhy výrobků nebo služeb, které evropským právem upraveny nejsou. Hlavními oblastmi, na které se evropská politika ochrany spotřebitele soustředila, jsou následující:
• stanovení standardů pro jakost, složení a bezpečnost výrobků (technická harmonizace)
• ochrana právních (hospodářských) zájmů spotřebitele
• regulace reklamy