ÚPLATKÁŘSTVÍ

5. ÚPLATKÁŘSTVÍ

– společným objektem je zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu
– pro trestnost úplatkářství se vyžaduje, aby mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu byla souvislost
– úplatkem může být i nemajetkový prospěch
– hodnota úplatku není blíže vymezena – za úplatek se nepovažuje obvyklé spropitné jako výraz spokojenosti zákazníka za poskytování služeb; v oblasti výkonu státní moci a samo-správy a činnosti veřejných činitelů nelze tolerovat žádné úplatky – ani nepatrné hodnoty
– o úplatek půjde i tehdy, nesměřuje-li k nezákonné výhodě

 – PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKU – § 160
– objektivní stránka – tři alternativní formy jednání:
– přijetí úplatku – § 160 odst. 1
– přijetí slibu o poskytnutí úplatku – postačí, že pachatel učiněnou nabídku neodmítne a souhlasí s ní – § 160 odst. 1
– žádání úplatku – § 160 odst. 2
– odst. 2 je ve vztahu k odst. 1 speciální => jednočinný souběh je vyloučen
– ve druhém a třetím případě je nerozhodné, zda pachatel úplatek dostal či nikoli = čin je dokonán již přijetím slibu anebo žádostí o úplatek
– pachatelem může být jen osoba, která má účast na obstarávání věcí obecného zájmu (zvláštní subjekt); kdo zprostředkuje úplatek => je pomocníkem TČ
– subjektivní stránka – vyžaduje se úmysl
– je možný jednočinný souběh podle § 160 se zneužíváním pravomoci veřejného činitele