DĚLENÍ DŮKAZŮ, ZÁSADY DOKAZOVÁNÍ

10) DĚLENÍ DŮKAZŮ, ZÁSADY DOKAZOVÁNÍ

DÚKAZNÍ PROSTŘEDKY, ROZDĚLENÍ DÚKAZÚ, PRÚBĚH DOKAZOVÁNÍ

– DP = co to je..TŘá vyjmenovává demonstrativně v § 89 / 2 :
a) výpověď O a svědků
b) znalecké posudky
c) věci a listiny
d) ohledání

– obecně : „ za D může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci“
– ale omezení : někdy Z urč. DP zakazuje, někdy přikazuje (př. znalec z oboru psychiatrie k vyšetření duš. stavu O)

ROZDĚLENÍ DÚKAZÚ

1) podle vztahu k předmětu obvinění
a) usvědčující -) svědčí v neprospěch O
b) ospravedlňující -) svědčí ve prospěch O

2) podle vztahu pramene D k dokazované skutečnosti
a) původní = tento D se získává z bezprostředního pramene (co svědek osobně viděl, otisky prstů na místě činu, originál listiny)
b) odvozené = z prostředečného pramene (co svědek od někoho slyšel, kopie listiny)
– odvozenost -) nebezpečí zkreslení

3) podle vztahu k dokazované skutečnosti
a) přímé = přímo potvrzují / vyvracejí dokazovanou skutečnost
b) nepřímé = dokazují skut. jinou, ze kt. lze usuzovat o dokazované skut.
– v praxi značný význam, často jediné D
– souhrn vzájemně souvisejících nepřímých D musí být uzavřen, vést k 1 závěru a ostatní vylučovat
– přímý často původní a nepřímý odvozený
– nezaměňovat je !
– př. otisky prstů O na místě činu : D usvědčující (v neprospěch), původní, nepřímý (nedokazuje to, že vraždil, ale že tam byl) -) nestačilo by to k R o vině -) musely by být další nepřímé D, kt. by vytvořily uzavřený okruh