Smlouva z Nice. Charta základních práv EU
Na zasedání Rady v Nice 2000 byla přijata Charta základních práv EU. Není pramenem a není tudíž ani právně závazná, má však politický význam. Bylo totiž třeba upravit práva občanů členských států přímo k EU, na unijní úrovni.
3 základní kategorie :
– základní práva a svobody jak vyplývají z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
– práva a svobody občanů EU ve vztahu k ES a EU
– sociální práva vyplývající z Evropské sociální charty
Kapitoly : Svobody (podnikání, vlastnictví,…), Rovnost (zákaz diskriminace), Solidarita (soc. práva), Práva občanů EU, Spravedlnost
Smlouva z NICE : přijata v r. 2000 ve franc. Nice, podepsána 2001. Letos (2003) – platnost – poslední referendum v Irsku.
Smlouva se omezuje na stanovení zásad a postupů, jimiž se bude měnit institucionální systém Unie s tím, jak se bude zvětšovat počet jejích členů. Počet křesel v Evropském parlamentu pro nové členské státy, počet hlasů, které jim jsou přiděleny v rámci Rady a zejména v budoucnu uplatnitelný práh kvalifikované většiny budou právně vymezeny ve smlouvách o přistoupení.
Změny, které Smlouva z Nice vnáší do složení Komise a do vážení hlasů, budou platit od 1. listopadu 2004 a nové složení Evropského parlamentu bude platit od voleb v roce 2004. Pro kandidátské země, které se k Unii připojí před uvedenými daty, se na dobu do nabytí platnosti uvedených změn proto ve smlouvách o přistoupení musí také stanovit počet poslanců Evropského parlamentu, počet komisařů, počet přidělených hlasů v Radě a prahová výše kvalifikované většiny. Tato přechodná ustanovení budou vycházet ze zásad, podle nichž byla dosud vedena jednání o přistoupení – uplatní se v nich tedy stávající systém, takže se kandidátským zemím dostane stejného zacházení jako stejně velkým členským státům.
