Princip nadstátnosti (supranacionality) ve výstavbě Společenství
ES je vybudováno na tzv. supranacionálním (nadstátním) principu:
Tento princip je v protikladu se základní zásadou MPV, zásadou svrchované rovnosti států (neexistuje žádná moc nadřazená státu). Duchovní otec myšlenky nadstátní organizace, jejímž členem se stát stává dobrovolně, na základě mezinárodní smlouvy a přenese část svých svrchovaných práv na tuto organizaci (delegace svrchovaných práv) a v tomto rozsahu se státy podřizují – tj. i proti své vůli – Jean Monet. Organizace s vlastní svrchovaností, která stojí nad členskými státy, vybavena určitými pravomocemi vůči těmto státům.
Znaky supranacionality :
1) Společenství nejsou pouhým souhrnem členských států – mají vlastní zájmy a vůli projevovanou svými orgány s autonomním postavením – tato vůle se vytváří buď nezávisle na členských státech (Komise, ESD) či na principu většiny (Rada), tedy i x vůli čl. států, které jsou rozhodnutími vázány
1) pravomoci v legislativní, výkonné a soudní moci nevykonává stát, ale Evropské společenství a to v těch oblastech, kde došlo k delegaci,
2) orgány EU a ES tvoří normy, které jsou samostatným a svébytným systémem práva
3) bezprostřední závaznost takového práva a rozhodnutí – většina aktů je právně závazná, při většinovém hlasování se stát musí podřídit i když nesouhlasí,
4) bezprostřední použitelnost aktů pro vnitřní poměry tzv. direct effect,
5) adresáty norem jsou PO i FO na území členských států
6) realizace soudní ochrany přísluší Evropskému soudnímu dvoru, vnitrostátní soudy aplikují právo ES a EU také,
7) finanční samostatnost, vlastní zdroje příjmů, rozsáhlá autonomie (narozdíl od OSN)
