Primární právo Společenství – charakteristika, přehled pramenů

Akty členských států :
a)
zřizovací smlouvy (3) Pařížská smlouva (1951) – ESUO – lex specialis a Římské smlouvy (1957) – EHS – lex generalis, EURATOM – lex specialis
b)
další jejich modifikace, doplnění, rozšiřující a doplňující včetně příloh =
Smlouva o jediné Radě a jediné Komisi 1957
Smlouva o fúzi 1965
Jednotný evropský akt 1986
Maastrichtská smlouva 1992
Amsterodamská smlouva 1997
Smlouva o Evropském společenství
Smlouva z Nice 2001

+ 4 další smlouvy o přistoupení nových členů (akcesní smlouvy) o přistoupení členů
všechny tyto akty tvoří primární právo ES, jako ústavní základy ES, akty povahy ústavního práva. Je to kvůli významu a právní síle těchto aktů, rigidita těchto aktů – relativní stabilita.
procedura při přijímání: mezivládní konference a změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými zeměmi v souladu s jejich právním řádem, nejvyšší právní síla a základ pro tvorbu dalších pramenů – zvlášť kvalifikovaný způsob
c)
Smlouvy subsidiární – sjednány na půdě ES a v souvislosti s činností Společenství – Bruselská úmluva ve věcech občanského a obchodního práva = terciální smlouvy
d)
Akty zástupců členských států, nejde o akty primárního práva,
Každý členský stát, který má zastoupení v Radě EU participuje na rozhodování pro určení soudců, jde o akt mezinárodního práva.
e)
Akty smíšené povahy = smlouvy mezi členským státem či státy a nečlenským státem :
a) úplně smíšené smlouvy = na straně ES jsou všechny členské státy,
b) neúplně smíšené smlouvy = na straně ES jen některé členské státy,
– Obchodní dohody
– Asociační dohody o přidružení.
Obchodní dohoda plus 1 = je to více než obchodní dohoda a méně než dohoda o přistoupení, částečná participace na politice ES, větší participace a integrace = obchodní oblast, politika, kultura,
– Kooperační dohody – AKP (Afrika, Karibik, Pacifik) ve vztahu k nim mají úzké obchodní vztahy, jde někdy i o rozšíření jednotného prostoru na další státy,