Vertikální dělba moci

– do jaké míry se ponechává na státu výkon moci nebo se přesouvá směrem dolů

1. Unitární stát – i přestože přechází směrem dolů je tento přechod pouze administrativní a může jít o dekoncentraci (úkoly přechází z centra) nebo decentralizaci (shora přechází pravomoci)

nemá povahu ústavněprávní – nedílná, jednotná suverenita – jednotná soustava orgánů státní moci: moc výkonná, zákonodárná a soudní – jednotné státní občanství

2. Federace – předělení moci má ústavněprávní charakter

Pozn.: 1781 – 1787 konfederace v U.S.A. Virginia plan – chtěli vytvořit unitární stát New Jersey plan – chtěli pouze volnou spolupráci mezi státy jakousi formu aliance 1787 na Konventu Filadelfia jako kompromis vznikla federace – v ústavě zakotveno, že země je dělena na celky, které mají jistou úroveň vlastní autonomie (ve vztahu k ostatním státům federace tak i ve vztahu k zahraničí) – sdílená suverenita (mezi ústřední a výkonnou mocí + mocí jednotlivých států) – rozdělení kompetencí (federální kompetence států, sdílené kompetence) – kompetenční orgány (bývají to federální orgány, které určují co do které kompetence spadá) – dvojí občanství (1. občanství federální, 2. občanství členského státu) – dvojí soustava orgánů – federální orgány tak i členských států jsou na všech úrovních zastoupeny oběma soustavami – Nejvyšší soud rozhoduje kompetenční spory zda ještě ústava dovoluje nařizovat konkrétní věc 1. pozn.: federální rozhodnutí/zákon má větší pravomoc před zemskými (bundenswang (Německo) – donucení k příslušnosti a respektování zákonů federálních) 2. pozn.: princip subsidiarity – (EU, k orgánům EU, federace a členské země) to co je možné řešit na nižší úrovni nemělo by se přesouvat výš – zakotven v ústavě v ustanovovení EU Bikameralismus = 2 komory parlamentu Úkoly senátu – (U.S.A. – senát, Německo – Bundesrat) ve federaci funguje jako zastoupení a hájení zájmů členských států a jinak dohlížejí na zkvalitňování zákonů