Zlatá bula Karla IV. (1356)
Výprodej říšských práv – moc panovníka byla dále oslabena. Práva přešla na kurfiřty, kteří tak obdrželi „plnou zemskou výsost“. Ambice říše – být centrálním impériem. Moc na centrální úrovni ale byla slabá (lenní přímus – uprázdněné léno musel panovník do roka znovu udělit). Moc na úrovni „zeměpánů“ – dominus terre stanovení pravidel královské volby (= volební monarchie) – je stanoveno, že panovník je volen kurfiřty – ke zvolení je potřeba většiny hlasů (4 voličské hlasy) – nutná účast alespoň 4 – český král hlasuje jako první po duchovních kurfiřtech (klíčové postavení) – volba ve Frankfurtu – následuje korunovace na římského krále v Cáchách – korunovační jízda do Říma – schválení papežem = aprobace (později odpadá) – 2. pol. 16. století – korunovačním místem se trvale stává Frankfurt nad Mohanem – dochází k formování teritoriálních celků nezávislých na říší – decentralizace moci císaře – přiznání zemské výsosti kurfiřtům (různé pravomoci, i nezávislost soudů) Maxmiliánovi reformy (1495) – snaha upevnit centrální moc v říši „věčný zemský mír“ Augšpurgský náboženský mír 1555 – stanovoval Ius reformandii (právo zeměpána určovat náboženství – čí země toho víra). Z toho plyne ztráta svrchovanosti Říše na teritorii v otázkách náboženství. Dále Mír Vestfálský 1648 – nová éra státního práva – myšlenka státní suverenity Ukončil 30 letou válku. Důležitý pro „ústavu“ Říše. Nová éra státního práva – prosazování myšlenky státní suverenity. Ius federum – právo vstupovat do spojeneckých svazků s jinými, mimo Říši, nikoliv však proti Říši. Získáni federativní formy. Tedy další oslabení.
