V. Působnost právních norem
® působení právní normy na chování lidí. V užším slova smyslu to znamená relaci právní normy a teritoria (místní působnost), právní normy a osob – potenciálních adresátů (osobní působnost), právní normy a času (časová působnost = platnost a účinnost), právní normy a skutkových podstat (věcná působnost).
Časová působnost – platnost, účinnost právních norem
Čas jako významná okolnost je právní normou kvalifikován jako právní skutečnost. Ćas je důležitým faktorem i v oblasti realizace práva a působnosti práva. Právní norma platí v časově omezeném období. Důležitými momenty pro právní normu jsou okamžiky schválení, rozeslání (publikace, = okamžik platnosti) a účinnosti. · Norma schválená je nadána pouze „existencí“, „politickou platností“, není však součástí platného právního řádu a není způsobilá vyvolávat účinky sledované zákonodárcem. · Proces dále pokračuje rozesláním (publikací). Norma rozeslaná se stává součástí platného právního řádu, je přístupná veřejnosti. Je však dosud neúčinná, a tak není způsobilá vyvolávat účinky sledované právotvůrcem. Platnost je předpokladem účinnosti právní normy. Doba mezi platností a účinností je označována jako legisvakanční lhůta. · Teprve uplynutím této legisvakanční lhůty nastupuje moment účinnosti právní normy. Účelem legisvakanční lhůty je seznámit adresáta právní normy s jejím zněním, případně vytvořit podmínky pro možnou realizaci právní normy. Rozlišujeme obecnou a speciální · Obecná legisvakanční lhůta je stanovena publikační normou na 15 dní. · Speciální lv.lhůta je dána délkou časového úseku mezi datem rozeslání právní normy a nabytím účinnosti. Výjimečně splývá den účinnosti s datem platnosti (rozeslání, publikace). Právní norma působí do budoucna, retroaktivita je přípustná výjimečně. · Nepravá retroaktivita ® otázky vzniku právního vztahu jsou posuzovány podle staré právní úpravy, obsah pak po nabytí účinnosti právní normy nově se řídí podle ní. · Pravá retroaktivita ® právní vztahy vzniklé a právem upravené před účinností nové právní normy se zcela a úplně řídí novou právní úpravou. Časová působnost právní normy zaniká z vnitřních či vnějších důvodů. · Vnitřním důvodem je uplynutí doby, na kterou byla právní norma vydána. Sama si určuje termín zániku svého časového působení. · K vnějším důvodům řadíme výslovné zrušení (derogaci), či zrušení mlčky. Jde-li o zrušení normativního právního aktu celého, hovoříme o abrogaci. Derogační klauzule výslovná může mít několik podob ü generální derogační klauzule obecně stanoví zrušení všech právních norem, které odporují dané právní normě nové. ü taxativní d.kl. obsahuje konečný výčet všech norem, které jsou rušeny. ü generální s demonstrativním výčtem – obecné zrušující ustanovení generální klauzule je navíc doplněno příkladným výčtem nejdůležitějších rušených norem. Derogační pravidla operují se vztahem obecného a zvláštního, zohledňují čas jako významný faktor. Mají podobu : v lex posterior derogat priori (pozdější právní norma ruší dřívější) v lex posterior specialis derogat priori generali (pozdější speciální norma ruší obecnou dřívější) v lex generalis non derogat legi priori specialis (obecná norma neruší dřívější speciální normu).
