Učení o smlouvě o vládě (15., 16. stol.)
– bývají označována jako učení o státní suverenitě – Jean Boden – společnost předává svoji moc suverénovi (panovníkovi) a ten prostřednictvím takto získané absolutní moci zajišťuje bezpečnost ve společnosti – stát je nadán suverénní mocí a ve vztahu k danému území by neměl mít žádnou jinou kontrolující moc – absolutní monarcha však je ve své moci omezen (měl by vycházet z názorů jiných institucí, než vydá nějaké pravidlo) – absolutní monarcha by měl zachovávat urč. základní práva (právo na vlastnictví, život, svobodu) – panovníkův vliv by měl být spravedlivý – Tomáš Hobbes, autor díla Leviathan – nedojde-li k zásahu státu, hrozí, že ve společnosti převáží zásada člověk člověku vlkem – stát má zajistit elementární svobodu jednotlivce – sám ale nesmí diskriminovat jiného jednotlivce – základní přírodní právo – možnost svobodného člověka chránit svoje zájmy dle své vůle, svobodný jednotlivec by měl poznat formy a prostředky svých zájmů (co si může dovolit) – stát ve vztahu ke společnosti by měl působit jen prostřednictvím práva Myšlenky přirozenoprávní jsou základem teorie právního sátu. Jejím základem je teze, že lidem náleží určitá základní práva a svobody nezávisle na pozitivním právu a státě, jsou mu tedy nadřazena. Tyto práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nezrušitelná, nepromlčitelná a náleží každému bez ohledu na státní příslušnost a sociální postavení. Stá má povinnost tyto práva a svobody respektovat, zakotvit a chránit.
