Rozdíl mezi obyčejovými a smluvními pravidly
obyčej zachycuje ustálenou praxi, praxi, která již mezi státy existuje – pak vzniká PN; zatímco smlouva zachycuje nikoliv praxi, která existuje, ale zachycuje potřebu pro budoucnost. Smysl a způsob vzniku obyčeje a smlouvy jsou rozdílné, proto není možné, aby smluvní pravidla jednou plně nahradila obyčejová pravidla. rozlišení obyčejových pravidel soft law x hard law vychází z definice právní normy a právních úkonů. Obsahem norem MP jsou určitá právní pravidla, každé pravidlo musí splnit náležitosti co se týče obsahu (pravidlo normy) a formy. Pravidlo musí být dostatečně určité, zatímco forma musí mít jednu z podob pramenů práva. Obyčej formu má, jedná se o ustálenou praxi -nenalézáme nedostatky. u smluv nedostatky nalézáme. v případě, že nedostatky nejsou, jedná se o hard law. pokud má nedostatky (obsahové či formální), pak se jedná o pravidlo soft law. V případě, že má nedostatky týkající se formy – zpravidla chybí právně závazná forma – , státy nejsou schopny dosáhnout konsensu, vznikají určité nikoliv smlouvy, ale programové závazky, které směřují do budoucna – jinými slovy obsahují měkce, neurčitě zformulované závazky. Proto měkké právo
