Pro kontinentální právní kulturu jsou typické tři způsoby:

1. transformace = výslovná recepce mezinárodního práva; formální recepce; během transformace se zachovává doslovné znění mezin. právního pravidla a toto pravidlo je vyhlášeno a schváleno v některé formě vnitrostátního práva, např. ve formě zákona Ø používá se zejména při uzavírání unifikačních úmluv – sjednocující (unifikují vnitrostátní právo několika států) – neobsahují přímo mez-právní pravidla, obsahují vnitrostátní pravidla a mez-právního charakteru je tam pouze závazek států zavést tato pravidla do vnitrostátního právního řádu (užívají se hojně u MP soukromého) 2. inkorporace = je též výslovnou recepcí; jedná se o vztažení mez.právního pravidla do vnitrostátní sféry, aniž by přitom ztratila formu mezinárodního práva, přitom se tomuto pravidlu propůjčuje obecná závaznost vnitrostátního práva (čl. 10 ústavy); Ø čl. 10 přišel do ústavy v rámci Euronovely ústavy z roku 2002, i dříve obsahovala ústava recepční normu, ale ne tak generální, jako je dnešní čl. 10; na zákl. tohoto čl. je možné převzít všechny mezin. smlouvy, pokud je jimi ČR vázána (dříve to byly pouze smlouvy týkající se ochrany lidských práv) Ø Obecně o vztazích mezi MP-VP: MP nemá privilegované postavení, ale lze dovodit, že mezinár. smlouvy, které splní podmínky dle čl. 10 mají aplikační přednost 3. adaptace = na rozdíl od transformace a inkorporace obsahovou recepcí = obsahově přibližný přenos mezinárodněprávního pravidla do forem vnitrostátního práva; podobě jako u transformace se vytvoří jako pramen práva, není to však doslovný přenos, ale obsahově přibližný Ø užívá se spíše u harmonizačních úmluv – sblížení několika právních řádů; přenáší se obsah pouze přibližně, každý stát má možnost upravit rozsah či formu přijetí (např. Směrnice EU) V anglosaské kultuře se užívá způsob adopce normy – právo je dotvářeno rozhodnutím soudu, u adopce se osvojuje a používá obyčejové pravidlo mez. práva přímo vnitrostátním soudcem v jeho rozhodovací činnosti