22. VOLBY A VOLEBNÍ SYSTÉMY. TECHNI-KY VOLEBNÍ REPREZENTACE

Jiné možnosti při ustavování do státních funkcí a úřadů: ustavení rodem (potomek(, ustavení losem, ustavení z titulu zastávání jiné funkce (víceprezident USA zároveň předsedou kongresu – J?) Volby jsou časově a místně sladěný proces, je to proces právně upravený, volí se do zastupitelských sborů nebo do samosprávy. Znaky volebního systému: volební formule (způsob převedení hlasů na mandáty), počet poslanců v 1 obvodu, možnost vybírat si mezi kandidáty, všeobecnost voleb, uzavírací klauzule, pravidla volební kampaně… Techniky volební reprezentace.

VĚTŠINOVÉ VOLEBNÍ TECHNIKY – užíváno ve volbách do senátů, volí se osoby

založené na tzv. relativní většině = zvolen ten kandidát, který získal nejvíce hlasů a) v jednomandátových obvodech – volí se pouze jeden poslanec, větší soutěživost b) ve vícemandátových obvodech – voleno současně více poslanců (volič může mít jen 1 hlas nebo více) založené na absolutní většině = zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů a) systém dvoukolový – do druhého kola postoupí jen ti nejúspěšnější b) systém vícekolový – v každém kole vyřazen nejméně úspěšný c) systém alternativního hlasování – volič určí pořadí kandidátů

PROPORCIONÁLNÍ VOLEBNÍ TECHNIKY – užíváno ve volbách do poslan. sněmovny, volí se pol. strany

systémy volebního čísla a volebního kvocientu systémy pro využití zbytkových hlasů systém volebního dělitele – používán u nás (tzv. d´Hondtův systém, dělení řadou čísel – 1,2,3,4…) jednojmenné přenosné hlasování – volič sestaví pořadí kandidátů polopropocionální volební techniky – limitované – volič nemá tolik hlasů, kolik se volí poslanců v obvodu kumulované – volič má stejně hlasů, přitom může 1 kand. dát více hlasů