14. STÁTNÍ ORGÁNY (postavení, charakteristika, působnost, pravomoc)

Postavení – základní a rozhodující složky státního mechanismu Charakteristika: právní stránkou (název orgánu, sídlo, způsob vzniku, činnost, odpovědnost, osobní složení, pravomoc, působnost) organizačně-materiální stránkou (kdo financuje činnost, kdo organizuje a řídí orgán) osobní stránkou (dotýká se jeho charakteru a funkci v určitém sociálním systému) Působnost – předmět, obsah a rozsah činnosti stát. orgánu předmět – spol. vztahy, ve kterých stát vykonává svoji činnost obsah – obyčejně vymezeno slovesy, co stát dělá (organizuje, řídí, vymezuje, …) rozsah – věcný, časový, územní, osobní, procesní (zda stát. orgán je orgánem první, druhé nebo další instance) Pravomoc – právní prostředky, které má stát. orgán k realizaci působnosti – někdy se používá pojem kompetence – někdy zahrnuje jen působnost (užší smysl), někdy zahrnuje jako působnost i pravomoc (širší smysl) (raději nepoužívat, podobný problém jako s pojmy územní a místní) – na základě pravomoci a působnosti právník je schopen definovat stát. orgán a podílet se na přesném vymezení působnosti a pravomoci (právní úpravě) všechny stát. orgány mají vymezenou působnost a zpravidla všechny mají vymezenou pravomoc (ve vztahu k přijímání rozhodnutí