– legalita = vztah mezi státem a společností založený na právu – stát má politickou a právní legitimitu (právní legitimitou se rozumí legalita) Stát a moc jsou dva pojmy, jež jsou spolu velmi silně svázané. Moc jako taková má dvě stránky – přirozenou = legitimní autoritu, již subjekty respektují a uznávají jako přirozený společenský jev; druhou stránkou je moc v užším smyslu, která nehledí na dobrovolné podřizování subjektů, ale na jejich ovlivňování, řízení a působní na ně bez jakýchkoliv ohledů na jejich vůli. např. ve státě totalitním bude stát používat svou donucovací moc v mnohem větší míře než ve státě demokratickém, kde je státní moc založena na legalitě = právem upravené působení státní moci, a na legitimitě = princip většiny, vláda načas a ochrana politických menšin. Důležité je zajištění legitimity a legality nadpozitivistickou ústavou, zakotvením lidských práv v právním řádu a dělbou moci mezi státní orgány. Státní moc je legitimním právem sankcionovaná schopnost státu ovlivňovat subjekty společenských vztahů a jejich chování i proti jejich vůli, je nejvyšší veřejnou mocí na daném území. Veřejná moc = moc, jež působí autoritativně na společenské vztahy = se tedy dělí na státní moc a moc veřejnou v užší slova smyslu – je to moc, jíž disponují nestátní veřejnoprávní instituce (obce, kraje)
Státní moc
– podmínkou moci moderního státu je legitimita, legitimním právním sankcionováním působit na subjekty společenských vztahů (a to i proti jejich vůli) – měla by být mocí trvající – měla by být aktivní, působící – měla by být mocí autonomní – měla by být mocí – nezávislou – jakýkoli ostatní subjekt tuto moc neovlivňuje – některé subjekty tuto moc mohou ovlivnit 1. působí uvnitř státu – armáda, tajné složky, církevní doktrína, politická strana, … 2. působí vně státu – jiný stát, nadstátní uskupení, skupina fyzických osob – výlučnou – na území daného státu není žádná jiná konkurující moc, žádná konkurující státní moc – neomezenou – neomezená stát. moc se u moderního státu musí pohybovat v urč. hranicích, které jsou dány statusem FO (základními právy a svobodami) – některé státy jsou ochotny realizovat rozhodnutí jiných organizací (např. členové Rady Evropy realizují rozhodnutí Evropského soudu pro lid. práva) – univerzální
