38. Diplomatická ochrana (případ Barcelona Traction z r.1970)

poruší-li stát pobytu v poměru k cizinci povinnosti z MP (obecné i partikulární) může domovský stát převzít nárok svého občana na odčinění újmy a uplatňovat ho jako svůj vlastní
obsahem nároku je původní nárok poškozené osoby

spor mezi cizincem a státem přechází okamžikem převzetí z VP do MP – mezistátní spor
porušení MP se často jeví i jako porušení VP – diplomatické ochrany lze uplatnit až když se nemohl cizinec domoci svých práv V opravnými prostředky

subjektem diplomatické ochrany – jedině státní příslušník, především fyzická osoba, diplomatická ochrana může převzít jen stát, který prokáže existenci opravdového vztahu
subjektem diplomatické ochrany může být i právnická osoba (státní příslušnost právnické osoby) – užší vztah (sídlo na území státu, právnická osoba zřízená podle právního řádu státu, příslušníci státu vykonávají rozhodující vliv v právnické osoby)

právní poměr mezi poškozeným cizincem a státem příslušným k výkonu diplomatické ochrany je poměrem VP – domovský stát nemá proto podle MP povinnost, ale právo poskytovat diplomatickou ochranu – povinnost chránit občany v cizině může být dána pouze VP
rozvoj MP ochrany LP – přesto diplomatická ochrana stále význam, zejména ke státům, kteří je nedodržují

zabývá se jím Komise pro MP jako jedním s témat kodifikace a progresivního rozvoje – návrh možnosti rozšířit diplomatickou ochranu na osoby bez příslušnosti nebo uprchlíky, kteří mají obvyklé nebo právní bydliště na území státu

snaha omezit přísné vykládání požadavku skutečného pouta – z důvodu globalizace (příslušnost v době vzniku škody a v době oficiální žádosti)

ochrana právnických osob – podle příslušnosti (místo utvoření, sídlo, sídlo vedení, nějaké podobné spojení) – nepožaduje se skutečné pouto

akcionáři – pouze přímá škoda, ne škoda prostřednictvím právnické osoby

případ: rozsudek MSD ve věci Barcelona Traction – vznik v r. 1910 v Torontu, zde také úřední sídlo, zřídili několik dceřiných společností ve Španělsku, kapitálově ovládané belgickými energickými společnostmi před válkou

Belgie přičítala Španělsku, že měnovou intervencí připravilo akcionáře o zisky, že společnosti B.T. byla znemožněna soudní ochrana, a že byla na žádost pouhých 3 španělských akcionářů na ní uvalen konkurz

Španělsko odmítlo opodstatněnost diplomatické ochrany Belgie, protože B.T. je kanadská společnost a kapitálová kontrola není dostatečným titulem, tím by byla až smlouva o ochraně investic mezi Španělskem a Belgii

soud vyhověl Španělsku, protože Kanada několikrát intervenovala ve prospěch B. T., prokázala i vůli poskytnout diplomatickou ochranu – kapitálový princip se uplatňuje pouze subsidiárně (pokud by se Kanada nestarala)

co se týče škody vzniklou akcionářům měnovými intervencemi – soud rozhodl, že přijetím zahraniční investice se stát automaticky nestává garantem, a že každé zahraniční investice jsou spojeny s určitou mírou rizika