Druhy interpretace práva
® Druhy interpretace práva
1. Podle toho, kdo podává výklad 2. Podle způsobu a metody výkladu 3. Podle rozsahu výkladu ve vztahu k textu normativního právního aktu 1.1. Výklad autentický (podává ho ten, kdo normu vydal, vychází se zde z římské zásady : komu přísluší tvorba, tomu přísluší interpretace. Autentický výklad podávaný mimo příslušnou platnou právní úpravu není právně závazný, jinak ano). 1.2. Výklad legální (obecně závazný výklad, k němuž je právní normou výslovně zmocněn ten, kdo právní normu nevydal. Získává tak v této formě významnou pravomoc) 1.3. Výklad oficiální (podává jej subjekt nadřízený pro své podřízené, děje se tak formou normativních či individuálních interních instrukcí, které jsou pro podřízené orgány a pracovníky závazné. Zavazuje však jen subjekty v rámci právního vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Oficiálním výkladem není vázán soud.) 1.4. Výklad orgánu aplikujícího práva (je individuálně právně závazný – pro jedinečný konkrétní případ – pouze tehdy, když se stává součástí AAP. Bývá obsažen v odůvodnění rozsudku, nebo jiného IPA. 1.5. tzv. judikatura – zvláštní výklad soudní (Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska, pokud je třeba v některé otázce sjednocení výkladu. Tato stanoviska jsou publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – rozhodnutí mají současně právní závaznost AAP. V praxi se používá pro tato rozhodnutí název judikatura) 1.6. Výklad doktrinální – vědecký (výklad práva je obsažen ve vědeckých publikacích, článcích, komentářích k zákonům… Není právně závazný.)
