Soudnictví.
– je druh stát. činnosti, který spočívá v samostatném a nezávislém rozhodování o právech, právech chráněných zájmech nebo povinnostech na základě aplikace práva (převažuje to v oblastech evropských kontinentálních – výsledkem je individuální právní akt) nebo na základě rozhodnutí merita věci (v angloamerické oblasti – výsledkem je individuální práv. akt, který má charakter precedentu) – samostatnost a nezávislost = v rámci soudnictví se nesetkáváme s principem nadřízenosti a podřízenosti – výjimka – existuje i stát. správa soudnictví a ústředním orgánem jsou ministerstva spravedlnosti, tato struktura je tvořena rozdělením funkce funkcionářů jedn. stupňů soudu (např. soudce je samost. a nezávislým soudcem, když se zabývá řízením a správou soudu, vystupuje jako představitel stát. správy soudnictví – vytváří materiální podmínky existence soudu) – v moderních státech se soudnictví projevuje v rámci: a) obecného soudnictví – civilní soudnictví – náplň činnosti zda smlouva neporušuje práv. úpravu smluvní strany postupují v souladu se smlouvou – trestní soudnictví – náplň činnosti rozhoduje o vině a trestu
