Soudnictví – správní,ústavní.

b) správního soudnictví – přezkum postupů a rozhodnutí orgánů veřejné správy – posuzuje se, zda toto rozhodnutí je v souladu se zákonem – cílem poskytnout větší jistotu práv. a fyz. osob, jichž se rozhodnutí veřejné správy týkají – úplná správní jurisdikce – přezkoumává se jednání stát. orgánu neúplná správní jurisdikce – přezkoumává se jen procesní stránka – zda stát. orgán neporušil zákon (u nás do 31. 12. 2002) – funkční pojetí správního soudnictví organizační pojetí správního soudnictví c) ústavního soudnictví – zda orgány veřejné moci neporušily v rámci své činnosti ústavu resp. práv. předpisy jí na roveň postavené – specializované ústavní soudnictví (koncentrované) – kontinentální práv. kultura – je pro něj typická abstraktní kontrola ústavnosti – koncentrované = problematikou zkoumání ústavnosti se zabývá jen jeden orgán ve státě – abstraktní kontrola norem = zabývá se zjištěním toho, zda práv. předpis nebo jeho část je či není v souladu s ústavou nezávisle na tom, jestli zde byl podán návrh v podobě konkrétního incidentu (nemusí se uplatňovat incidentální forma, ale nevylučuje se) – nezabývají se jen zkoumáním práv. předpisů, ale i ostatních sfér činnosti obecné ústavní soudnictví (difuzní, incidentální) – historicky starší – v angloamerické právní kultuře – difuzní = rozptýlený = problematikou soudně-ústavní činnosti se zabývá kterýkoli soudní orgán – incidentální = soudní orgán se touto činností zabývá v souvislosti s konkrétním případem (meritem věci), který se před něj dostane – nevýhoda – soud nebo soudce posoudí, zda zákon je či není v souladu s ústavou, toto rozhodnutí však není závazné pro ostatní soudy nebo soudce