Další dispozitivní pravidla

– kogentní – vyskytují se zřídka, existencí ius cogents potvrzuje vídeňská úmluva o smlouvním právu z r. 1969 v čl. 53. Podle této úmluvy je pro účely pro této úmluvy imperativní normou obecného mezinárodního práva norma přijatá a uznaná mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit, a která může být změněna pouze novou normou obecného MP stejné povahy. Ius cogent je norma, od níž není možno se odchýlit. Není možno derogovat platnost ani působnost. K její derogaci může dojít pouze přijetím nové normy stejné povahy – tedy opět kogentní normy. Je jich málo. Výčet těchto norem neexistuje, ale komise OSN pro MP vydala polooficiální dokument, který definuje kogentní normy dnešního MP: o zákaz uchylování se k síle o zákaz udržování kolonialismu o zákaz v závažném a širokém měřítku prováděné porušování obecným MP chráněných lidských práv (genocida, otroctví, mučení, rasová diskriminace, apartheid) o zákaz značného znečišťování živ. prostředí – z těchto kogentních norem se běžně respektuje zákaz udržování kolonialismu, pokud se týče struktury právních následků porušování těchto norem, pak tato struktura existuje pouze k zákazu uchylování se k síle. – Jako neustálený se ukázal zákaz značného znečišťování živ. prostředí – státy ještě nejsou připraveny přijmout tuto normu jako normu kogentní, ani havárie v Černobylu nebyla považována za porušení tohoto zákazu. – do popředí se dere zákaz porušování mez. uznávaných lidských práv