ZANEDBÁNÍ POVINNÉ VÝŽIVY

– objektivní stránka – dvě formy jednání:
– neplnění alimentační povinnosti – odst. 1
– vyhýbání se plnění povinnosti – odst. 2
– nárok na jednotlivé dávky obvykle zaniká plněním ze strany povinné osoby – tento nárok nezaniká, jestliže dítě dostane, co mu náleží, ze strany státu nebo třetí osoby
– tento nárok nemůže zaniknout prominutím dluhu
– předpokladem trestnosti je, aby povinná osoba byla schopna výživné plnit
– není třeba, aby trestnímu stíhání předcházel výkon rozhodnutí
– subjektivní stránka – podle § 213 stačí nedbalost, zatímco podle odst. 2 se vyžaduje úmysl
– je třeba dát přednost názoru, že zde jde o pokračování v TČ s prvky hromadného TČ (ty jsou spatřovány v tom, že k trestní odpovědnosti bývá třeba nesplnění několika alimen-tačních dávek)
– zahájením trestního stíhání končí spáchání jednoho TČ zanedbání povinné výživy a může začít páchání nového
– jde o distanční delikt – místem činu je jak místo, kde měl pachatel zařídit plnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde nastal následek
– je možný jednočinný souběh s TČ podle § 215 a 217

– § 214 obsahuje zvláštní ustanovení o účinné lítosti = trestnost činu zaniká za splnění třech podmínek zároveň:
– pachatel musí dodatečně splnit svou vyživovací povinnost v celém rozsahu – nestačí částečné splnění, ani prominutí dlužného postiženým; výše úhrady se rovná částce, kterou pachatel dluží v důsledku TČ, bez ohledu nato, zda jsou některé alimentační dávky promlčeny X není ale nutné, aby uhradil výživné za období předcházející (za něž nebyl postaven před soud), ani za období následující (po zahájení trestního řízení); plnění musí být dobrovolné
– splnění se musí stát dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek
– zanedbání povinné výživy nesmí mít trvale nepříznivé následky