Listina základních práv a svobod jako právní akt. Veřejná moc a fyzická osoba, pojetí vztahu, historická podmíněnost vztahu.

Pozice listiny v právním řádu
Když byla v roce 1991 FS přijata , byla považována za pouhou politickou deklaraci. Byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a stala se jedním z ústavních dokumentů našeho právního řádu. Váha Listiny se však postupem času zvětšovala. V roce 1993 byla zakotvena Ústavní stížností jako možnost zjištění , zda byla lidská práva porušena. Listina byla jmenována jako právní konfrontační zdroj pro rozhodování Ústavního soudu , zda byla lidská práva porušena či nikoliv.
Listina se stala jedním z ústavních zákonů , lze ji měnit pouze Ústavním zákonem. Z Listiny vycházejí jednotlivá odvětví právního řádu , která konkretizují jednotlivá pravidla chování.
Předmětem právní úpravy Listiny jsou základní lidská práva a svobody :
právo na bezplatné vzdělání ( ZŠ a SŠ a podle možnosti společnosti i na VŠ )
právo na hmotné zabezpečení v situaci , kdy občan nemůže získávat prostředky pro své životní potřeby samostatně
právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří při ztrátě živitele , při nezpůsobilosti pracovat
právo vlastnit majetek
základní práva a svobody – vztahují se na osobnost nikoliv na občana ve vztahu ke státu.
politická práva
hospodářská , kulturní a sociální práva
Státní občanství je klíčem k právu volebnímu. Problematika státního občanství řeší zákon o nabývání státního občanství nikoliv Ústava. Zbavení občanství není přípustné. Vnější funkci státu je chránit občana ČR v zahraničí.
Veřejná moc a fyzická osoba
Vztah státu a občana chápeme jako oficiální uznání autonomní sféry každého jednotlivce, míru svobody ve vztahu k jiným jednotlivcům a ve vztahu k věcem veřejným (vč. Státní moci)
Konkrétní postavení jednotlivce ve vztahu k dané společnosti je závislé na vztahu státu a jeho režimu k jednotlivcům.
Úloha státu ve vztahu k FO:
stát chrání prostor,v němž osobní svoboda jednotlivce se realizuje
stát nesmí do tohoto prostoru jakkoliv zasahovat
současně tak zároveň vytváří legislativní prostor pro realizace těchto přirozených práv
Moderní pojetí občanských práv a svobod spočívá i v tom, že občanovi jsou garantována jeho práva, ale zároveň i rozsah povinností předepsaných státem. (daňová povinnost …)
„Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí nuceně činit, co zákon neukládá“