Prameny MPV
2) Mezinárodní obyčeje
Obyčej se skládá ze dvou částí: usus longaevus + opinio iuris.
Usus longaevus – dlouhodobá kvalifikovaná praxe subjektů MPV. Tato praxe musí být:
– opakovaná
– stejnorodá
– nepřetržitá
– rozšířená
– reprezentativní
– dlouhodobá
Opinio iuris – subjektivní prvek. Jedná se o přesvědčení subjektů o právní závaznosti pravidla chování. Usuzujeme na ně ve chvíli, kdy pravidlo uplatňují i subjekty, pro něž je pravidlo nevýhodné.
3) Obecné zásady právní
– zásady, které mají širokou obecnou platnost
– mají původ ve vnitrostátních právních řádech, jsou odvozeny z vnitrostátního práva a právní praxe.
– Musí být převoditelné do mezinárodního práva (např. zásada – smlouvy jsou závazné)
– Jedná se o prameny doplňkové.
4) Soudní rozhodnutí
– pramen materiální a doplňkový
– zásadní význam mají výroky mezinárodních soudů
– uplatňují se při protestu, kdy zjišťujeme obsah nepsaných pravidel
– význam při systemizaci pravidel MPV
